Z pomalého, jistého a nevyhnutelného koloběhu odpadních vod v průmyslovém cyklu vzniká směsice romantické sci-fi poezie. Popelářské vozy vozí květiny, které stále voní, slupky a kůry, jež dávají život půdě - nevyhazujte, co může býti dále ku prospěchu. Chceme z tohoto parfému udělat posla, jenž slouží nejen k přežití druhu, který je výsledkem svádění, ale především ke službě planetě, kde naše vlastní miasmata musí odrážet krásu.